60 let aeroklubu Točná 1946-2006

Létání v Praze a jejím okolí má velkou tradici, jejíž začátky sahají až do minulého století. Z více míst, na nichž průkopníci a záhy letečtí amatéři i profesionálové létali, se letectví v hlavním městě soustředilo do několika center, k nimž patří dopravní letiště v Praze-Ruzyni, vojenské v Praze-Kbelích, letiště v Letňanech, využívané sportovními letci i leteckým průmyslem, a sportovní letiště Točná. To vzniklo v poválečném rozmachu aviatiky, především bezmotorového létání. Zakladaelé točenského letiště navázali na předválečné zkušenosti, zejména znalost plachtařských terénů, a v oblasti jižní části Prahy, měst Modřan, Zbraslavi a Radotína, vybudovali leteckou základnu, která vhodně zapadá do přírodní scenérie určené pro sport a rekreaci.

Prvními, kteří viděli tento kraj při soutoku Berounky s Vltavou z ptačího pohledu, byli balonisté. Dochovaly se například údaje o letu aeronauta F.Wandase s cestujícím Biskupem, kteří přistáli 21.září 1895 v nedaleké Davli. O tři roky později pak přistál tentýž pilot s cestujícím E.Šplíchalem u obce "Vrané za Závistí". Podobných přeletů na balonech bylo více, ale záhy nadešla doba, v níž velkou roli v rozvoji aviatiky sehrálo nedaleké dostihové závodiště ve Velké Chuchli. Letecké produkce pro pražskou veřejnost na něm pořádali zahraniční i domácí průkopníci létání. Prvním z nich byl francouzský inženýr L.J.Gaubert, který 28.prosince 1909 předvedl čtyřiceti tisícům diváků let ve výši 10 až 12 metrů. Tisk tehdy napsal, že "dojem letu, ač neúplného, byl hluboký". Vyvolal zájem, na který kromě Gauberta úspěšně i méně vydařeně navázali další aviatici, k nimž patřili především automobilista a konstruktér firmy Laurin a Klement ing. O.Hieronymus a populární letec ing. Jan Kašpar. Ten přistál v Chuchli 13.kvěna 1911 po prvním přespolním letu z Pardubic a zařadil se tak mezi přední světové aviatiky. V Chuchli létali i další piloti, například E.Čihák, a závodiště se také stalo etapovým letištěm Schichtova závodního letu Vídeň-Praha -Terezín-Brno-Vídeň. To se již ale psal rok 1914 a letadla si osedlali vojáci v první světové válce. Znovu ve zdejších končinách vzlétala téměř až o deset let později.

Ve dnech 9.5. až 10.6.1923 uspořádal Aeroklub RČS na svahu klesajícím od Baní nad Zbraslaví k Lipencům První národní soutěž bezmotorových letadel. Plachtaři tu měli dva stanové "E-hangáry" a dřevěnou dílnu. Veřejnosti představili několik zajímavých domácích konstrukcí a pilot ing. C.M.Baitler vytvořil první národní rekordy: na letadle Můra ulétnul 54 sekund a vzdálenost 570 metrů. Tehdejšímu plachtění však ani počasí ani terén nevyhovovaly a rovněž navazující Podzimní soutěž plachtových letadel nepřinesla valné výsledky.

Až od roku 1932 tu znovu bylo vidět kluzáky, když instruktor zbraslavské skupiny Masarykovy letecké ligy J.Jiroušek létal se svými žáky na svazích u Baní. Dne 5.června toho roku uspořádala zbraslavská skupina "malý plachtový den", jehož součástí byl i slavnostní průvod. Vyhrávala k němu hudba MLL.

Kluzák Bábinka postavený na Žižkově, Hrdlořezy zima 1932-33

Od roku 1932 se také píše historie létání na Točné. Tehdy, 24.ledna, uskutečnil propagátor plachtění L.Elsnic 13 sekund trvající let s kluzákem Skaut 3 na svahu u vesnice Točná. Po něm letěli A.Podlešák a H.Váhala. O něco později, v roce 1934, vznikla v Modřanech skupina MLL vedená ing. J.Haissigerem. Ten se naučil řídit kluzák, jako i jiní piloti, na tehdejším letišti v Hrdlořezích a na Rané u Loun. Postavil si kluzák Zöglinga a s plachtaři létal na okolních svazích. Přelétl také Vltavu po startu z paseky v lese nad silnicí z Modřan do Zbraslavi. Modřanská skupina, v níž pracovali též bratři K. a M.Brabcové, kteří si také stavěli větroň, létala v druhé polovině třicátých let, a to i s kluzákem Zögling zakoupeným v pohraničí.

V té době pracovalo v celé Praze mnoho skupin MLL, ale nacistická okupace a válka rozvoj českého letectví zastavily. Mnozí letci odešli do zahraničního odboje a ti, kteří zůstali, se věnovali modelářství. Hlavně se však připravovali na poválečné létání. Hned po osvobození se členové modřanské skupiny dali do práce a soustřeďovali letecký materiál po okupantech. Skupina se stala součástí Českého národního aeroklubu a létala od podzimu opět na svahu u Točné, na pozemku zvaném Malá lada nebo také Nouzov. V roce 1946 pronajal ČNA Malá lada pro pražské plachtaře, organizované podle městských čtvrtí. 31.března pak proběhlo slavnostní otevření letiště za účasti asi 7000 diváků a mnoha oficiálních hostů. Vzniklo Plachtařské výcvikové středisko ČNA Velká Praha, jehož kniha rozkazů podpisovaná K.Liskou, S.Pokorným a V.Novákem začínala datem 6.dubna 1946. Středisko pořádalo internátní měsíční kursy "AB", v nichž žáci létali na kluzácích "katapultovaných" gumovým lanem. Absolventkou vůbec prvního kurzu zahájeného v roce 1945 byla i známá pilotka Věra Špačková-Šlechtová. Samostatně na Točné působily skupiny ze Žižkova, Radotína, Karlína, Nuslí, z Prahy-jih i sever a samozřejmě z Modřan. Ještě v roce 1946 zvládli plachtaři 14 185 startů a splnili řadu výkonnostních podmínek, včetně jednoho stříbrného "C".

Start gumovým lanem - rok 1932.Start gumovým lanem - rok 1932.

Točná 25. květen 1947. V popředí Racek III Mrkev.

Současně na Velkých ladech, nynějším letišti Točná, začala výstavba rovinného letiště. Plachtaři přivezli dřevěnou trofejní budovu z Ruzyně a také materiál z letiště na Chlumu u Čerčan.Výstavbu, která probíhala i v dalších létech, řídil V.Koubík a podíleli se na ní všichni. V roce 1947 byl dokončen horní hangár č.1 a chata pro hlídače. V dalším roce přibyl hangár č.2 a v roce 1949 hangár č.3 s ubytovnou, kancelářemi a skladem. Byl zaveden elektrický proud a telefon. Zároveň probíhaly úpravy plochy. Již 7.září 1947 dostali letci první motorový letoun, dvouplošný Po-2 Kukuruznik. V prosinci téhož roku pak schválilo ministerstvo dopravy zdejší provoz motorových letadel. V roce 1947 na Točné konal úspěšný letecký den plachtařů Velké Prahy, kde žižkovská skupina představila renovovaný předválečný větroň Racek 3, který je nyní v Národním technickém muzeu v Praze-Letné. Tehdy na Točné létali a zastávali vedoucí funkce mnozí významnípředváleční sportovní piloti, například J.Pitrman, A.Korda, J.Špitálský, K.Buriánek, K.Kuklík, F.Kantor, V.Rodovský a řada dalších. V roce 1948 dostala Točná nový název - Aeroklub Praha, plachtařský odbor, letiště Točná u Modřan a v roce 1950 Aeroklub průmyslových závodů Praha, plachtařský odbor. Působily tu i další skupiny - závodní organizace Auto Praga a také Jawa-Pankrác. Mezi Radotínem a Zbraslaví vzniklo nové letiště, jelikož Točná již byla pro plachtaře těsná. Létat se na něm začalo v roce 1948, oficiálně o rok později. Iniciátorem jeho zrodu byla modřanská skupina, nesoucí v roce 1950 název Čs. svaz lidového letectví, základní skupina Aeropal Modřany. Když pak v roce 1952 vznikl Dobrovolný svaz lidového letectví (DOSLET), soustředili se na Točné plachtaři a na letišti Zbraslav-Radotín piloti motorových letadel. Od ledna 1953 nastalo období Svazarmu a obě letiště byla zařazena do jeho struktury. Točná zprvu pokračovala jako plachtařská základna a na radotínském letišti probíhaly intenzívní kurzy motorářů, a to až do poloviny padesátých let. Nakonec bylo letiště zrušeno a nyní je na jeho místě jahodová plantáž. V dobách plachtařských tu létali například ing. J.Haissinger, A.Bouček, F.Fous, V.Charouzek, K.Kopr, J.Kozderová, O.Krulišová, B.Krupka, M.Plesl, L.Rous, S.Říha, A.Šafránek a mnozí další, v dobách motorářských ing. L.Bezák, ing. J.Kobrle, V.Pikrtová, dr. J.F.Šára, jako instruktoři F.Dvořák, K.Jiskra, V.Pohořelý, V.Pikrt, F.Vosyka, J.Vycpálek, atd. Soupis, známých aviatických jmen by to byl velmi dlouhý. V roce 1949 vznikla na Točné soutěž pražského aeroklubu, nazvaná Memoriál F. Pitrmana. Kladla si za cíl růst plachtařských výkonů a inspirovala vznik Celostátní plachtařské soutěže. Přispěla k tomu, že v roce 1950 ulétli Točeňáci 13 třistakilometrových přeletů a 87 z nich mělo odznak stříbrného "C". Soutěž zanikla až na začátku sedmdesátých let - škoda.

V roce 1951 splynula s točenským aeroklubem jako poslední samostatně působící žižkovská skupina, která do té doby měla objekty v Kapslovně na Žižkově. Majetek jednotlivých skupin byl soustředěn a využíván na Točné, jen historická dílna MLL, v níž se před válkou zrodily známé větroně, například Tulák, byla převezena na Točnou až v roce 1952. Dodnes se jí říká "balírna", protože v padesátých létech sloužila tehdejšímu parašutistickému odboru k balení padáků. Pro svůj historický význam by si určitě zasloužila renovaci a proměnu, nejlépe v plachtařské muzeum. Na začátku padesátých let měli sportovní letci na Točné a na letišti Zbraslav-Radotín patrně neopakovatelně velké množství letadel. Tak v roce 1951 uváděl soupis větroňů Točné 1 Z-23, 5 GB II, 3 Krajánky, 2 Olympie, 7 Šohajů, 4 Luňáky, 2 Vážky, 1 ŠK-38 a 1 výkonný větroň Šídlo (Rheiland). Celkem 26 bezmotorových letadel. K tomu 2 navijáky (Rhön a Ford), 2 automobily(Austin a KDF), dále pak 2 letouny C-104 a 2 Piper L-4.

Start gumovým lanem - rok 1947. Svahové letiště na Točné, Malá lada.

Sportovní nadšení a příznivé materiální podmínky se projevily i ve výkonech. Čs. rekordy překonali ing. K.Jensen (13.7.1950, Z-25 Šohaj, 323 km), ing. Z.Volf (8.8.1953, LG-125 Šohaj, 477 km), K.Ramharter (22.4.1955 Z-25 Šohaj cílový přelet 300 km, 66.8 km/h), R.Jež a J.Měkota (30.8.1950 Jeřáb, 174 km), ing. J.Marek a V.Mareček (12. 5.1955, LG-130 Kmotr, cílový přelet s návratem 169, 5 km), O.Krulišová a B.Cmuntová (21.8.1955, LG-130 Kmotr, cílový přelet 76 km), V.Mareček a J.Vojtěchovský (21.4.1957, L-13 Blaník, cílový přelet s návratem 232 km a cílový rychlostní přelet s návratem 200 km, 44.4 km/h), V.Kohl a J.Navrátil (23.8.1962, L-13 Blaník, přelet 363.5 km, 72.7 km/h).

V roce 1953 na 1. celostátních plachtařských závodech ve Vrchlabí zvítězil ing. Z.Volf a také v dalších létech se letci z Točné pravidelně zúčastňovali všech významných domácích soutěží. Předních umístění v nich dosáhli reprezentant V.Mareček, ing. L.Čech, V.Červinka, V.Kohl, B.Kratochvílová, O.Krulišová, J.Malá, M.Pešout, P.Vokatý a ing. E.Zezuláková. Stínem na této bilanci byly vypjaté poměry let studené války, v nichž ne každý mohl pokračovat v létání a z nichž raději někteří doslova ulétli. K takovému vzletu z Točné se odhodlal i Z.Volf.

Připomínku si zasluhuje sportovní soupeření s aeroklubem v Medlánkách. Brňáci například podnikli v roce 1954 skupinový přelet na Točnou s 11 větroni a 9 jich dolétlo. Točenští pak obratem opláceli a druhý den jich 7 odlétlo do Medlánek. Točnou tehdy vedl a velmi mnoho pro ni vykonal V.Hála a byla to doba, kdy v letištním prostoru, málo vzdáleném od dopravní Ruzyně, bylo možné volně plachtit. I to umožnilo zmíněné výkony.

Záslužnou práci pro čs. plachtění odevzdal též točenský instruktor V.Charouzek. Ve spolupráci s F.Kdérem z vedení čs.aeroklubu vedl v létech 1957-58 výcvik experimentálního žákovského družstva. Získané zkušenosti vyústily v sestavení plachtařských výcvikových osnov, jež v podstatě používáme dosud.

Typický obrázek z konce padesátých let - kroužící kluzák nad Zbraslaví, zde VT-100 Démant.

Šedesátá léta přinesla do činnosti sportovních letců mnoho změn. Zmenšil se počet placených pracovníků a život aeroklubů přecházel do rukou aktivistů. Tak tomu bylo i na Točné, kde tehdejší místní Aeroklub Svazarmu musel začít od roku 1963 uvážlivě hospodařit s prostředky. Na významu získala volená rada aeroklubu v čele s předsedou, která společně se jmenovaným náčelníkem řídila veškerou činnost. Postupně se ve vedení aeroklubu vystřídalo mnoho známých jmen, například V.Kohl, P.Vokatý, V.Červinka, F.Dvořák, D.Oždian, ing. J.Svět, V.Charouzek, J.Franc, J.Čapek, MUDr. M.Zavadil, CSc., J.Převrátil, K.Skála ing. L.Čech, M.Vaněček, později J.Bursík, ing. J.Hendrych, P.Švec, doc. ing. R.Dubenský, CSc., ing. J.Turyna, ing. V.Kopecký, M.Kovář a mnozí další. Společně s desítkami, vlastně stovkami Točeňáků udrželi často i v obtížných okamžicích sportovní a výcvikovou úroveň. Jen plachtění postupně ztrácelo na Točné dominantní postavení a vzhledem ke zpřísňujícím se podmínkám řízení letového provozu v blízkosti Ruzyně se točenské letiště stalo především základnou motorového létání. Plachtaři začali využívat letních soustředění na jiných letištích ve Vrchlabí, Benešově, Vlašimi, Dvoře Králové a hlavně v Příbrami. Podstatnou část výcviku však dále létají na své domovské základně a dík koordinaci s řízením provozu na Ruzyni mohou v určených časových intervalech i plachtit.

V sedmdesátých a osmdesátých létech se nezastavila ani výstavba. K vyhloubené studni, která již nestačila, přibyl vodovod, téměř každých deset let prodělala letištní plocha meliorační úpravy, koncem sedmdesátých let vznikl objekt "tesko", v němž jsou kanceláře, kuchyně a ložnice. To vše, stejně jako v létech předchozích, byl především. výsledek nespočitatelných hodin odpracovaných brigádně ve prospěch sportovního létání.

S točenským letištěm je spojeno i létání vrtulníků. Prvním vrtulníkem, který tu přistál již v roce 1951 po předchozí exhibici na Baních, na letišti Zbraslav-Radotín a v Chuchli byl zkušební typ XE-II ing. J.Šelchty, pilotovaný F.Jančou. V konci šedesátých let založili nadšenci na Točné i vírníkový odbor, ale jeho záměry se nepodařilo realizovat. Až v roce 1972 zahájili zdejší letci výcvik na vrtulnících Mi-1, jehož úspěšné výsledky se opí raly o práci tehdejšího náčelníka M.Vaněčka. Vrtulníková "epizoda" trvala jen do roku 1974, ale na ni navázaly vzlety a přistání vrtulníků sloužících Letecké záchranné službě a "Zelené vlně". Letiště prokázalo, že může být dobrou základnou i pro tuto činnost. K pravidelným akcím pořádaným na Točné patří letecké dny. Mimořádným byl určitě první letecký den Květů v roce 1971, spojený s akrobatickou soutěží o putovní pohár časopisu Květy. Letecký den i soutěž si tehdy vyžádaly mnoho úsilí, nejen hlavních organizátorů J.Čapka, M.Kašpara, V.Kohla a ing. J.Světa, ale celého aeroklubu. Úspěch pak založil tradici, která pokračovala na různých letištích v televizních leteckých dnech Květů až do roku 1990. Soutěžní akrobacie se znovu vrátila na Točnou v roce 1978, kdy akrobaté-junioři létali o putovní pohár tehdejšího předsedy MNV Prahy 4. V deseti ročnících "Modřanského poháru" si poprvé "na ostro" vyzkoušela své schopnosti většina úspěšných reprezentantů v čele s pozdějším mistrem světa ing. P.Jirmusem, který zvítězil právě v prvním ročníku.

S točenským aeroklubem je však spojeno i mnoho akcí, o kterých se často ani nepíše a jež jsou zaměřeny především na mládež. Patří k nim například dny otevřeného letiště, při nichž spolupracují i modeláři, zejména z Model klubu Lipence, a vystupují populární zpěváci a herci. Patří k nim také exkurze pro žáky z pražských škol i učilišť a vyhlídkové lety. Příkladem může být akce z 29.září 1985, pořádaná ve spolupráci s příbramským a Slováckým aeroklubem z Kunovic, při níž se svezlo 570 dětí.V záznamu o ní se píše: "Lety jsme neorganizovali z žádných výdělečných důvodů. Jedinou odměnou pro nás všechny byly spokojené úsměvy dětí při výstupu z letadla."

Zlín 526 AFS-V v původním nátěru v jakém létal akrobatické soutěže. Od roku 1995 létá tento letoun v barvách Pražské teplárenské a.s.L - 13 BLANÍK, OK-6808 tento kluzák provozoval AK Točná do podzimu 1997, kdy byl prodán do AK Strunkovice.

Letci na Točné se hlásí k odkazu několika leteckých generací, jež přes všechny změny, jimiž procházela naše země a její Aeroklub, dokázaly udržet a dále rozvíjet ušlechtilé myšlenky sportovního létání. Točenské letiště se stalo součástí letištní struktury ve středních Čechách a i v budoucnu by mělo plnit úlohu pražské základny sportovního létání a centra letecké výuky i leteckých služeb. Kromě plachtařů a motorářů zde vzlétají piloti motorových kluzáků, balonisté na horkovzdušných balonech a stále větší význam má Točná i pro piloty ultralehkých letadel. Ostatně i několikanásobný mistr světa v létání na rogalech a v létání na UL letadlech, ing. T.Suchánek, začínal na Točné a často létá nad Zbraslaví, kde je doma. Sportovní aviatikou se u nás nyní zabývají dvě organizace - Aeroklub ČR a Letecká amatérská asociace. První je zaměřena na dosavadní klasické letecké sporty a parašutismus, druhá na ultralehké létání, závěsné létání a paragliding. Točenské letiště bude i v budoucnu pro mnohé z těchto oborů dobrou základnou. Současným požadavkům, a to i ekologickým, se přizpůsobuje organizací provozu, leteckou technikou a svým vybavením. Pro leteckou výuku nabízí moderní učebnu a pro návštěvníky dobrou restauraci, kde mohou strávit příjemné chvíle při pohledu na provoz letiště i při čekání na své blízké, než se vrátí z vyhlídkového letu nad krásnou středočeskou krajinou.

Text napsal k 50. výročí otevření letiště Jan BRSKOVSKÝ.